DRARRY & LARRY ARCHIV

„Ledový Princ…“ neodolal Harry a řekl ta dvě slova nahlas.

Usmál se. Ano, tahle přezdívka se k němu perfektně hodila. Byl to takový Ledový Princ. Tichý, elegantní, krásný…

Harry sám sebe v duchu pokáral, nad čím to přemýšlí a radši se opět zadíval tentokrát už na celou Princovu postavu.

Na celé fotografii ve skutečnosti seděl na stoličce v bílém tričku a bledě modrých džínách a ve volné ruce držel zapálenou cigaretu.

Vypadalo to opravdu impozantně.

Hned pod tím byla ještě jedna fotka, ale tentokrát z blonďáka byl vidět jen obrys a nejvíce vynikla světlá kytara, kterou držel v rukách.

Harry se pousmál. Zajímalo by ho, jestli opravdu na tu kytaru umí hrát.

Titulek pod oběma fotkami hlásal, že jejich Ledový Princ, má opravdu velké nároky a své zákazníky si pečlivě vybírá. Ať si zákazníci raději na něho nebrousí drápky, jinak budou hořce zklamáni.

Harry se tiše zasmál. On měl to štěstí, že jeho tenhle krasavec neodmítl. Když se tak střídavě díval na obě fotografie, rozhodl se, že dnes za ním zajde znovu.

                                                                                ***

Ginny mu nakonec poslala po sově vzkaz, že přespí u rodičů s dětmi a že se tedy uvidí až ráno, ať se Harry nezlobí. Jemu to ale spíše přišlo vhod.

Oblékl se tentokrát do bílého trička, přes to přehodil černé sako a do černých džínů, než vyrazil opět do toho samého klubu. Nikdy takhle neriskoval, že si ho třeba někdo zapamatuje nebo třeba i jen omylem vyfotí.

Byl by to průšvih, ale on ho chtěl dneska prostě opět vidět. I kdyby si měli jenom povídat, nevadilo by mu to. Chtěl slyšet jeho hlas.

Vešel dovnitř klubu a stejné ženě jako minulou noc odevzdal doklady a ona mu na oplátku předala obyčejnou černou škrabošku. Rychle si ji nasadil a vešel do toho pravého ráje.

Hned u dveří se rozhlédl, jestli někde blonďáka nezahlédne, ale Ledový Princ nebyl nikde na dohled. Trošku ho to zamrzelo, ale jen tak lehce se nevzdal a šel se posadit do toho samého křesílka jako minulý večer.

Zadíval se na scénu na pódiu a sem tam očima zabrousil i do okolí jestli někde Ledového Prince v masce nezahlédne. Nezahlédnul. Ani žádné představení se šéfem se neodehrálo a Harry přestal doufat, že se blondýn tu noc v klubu objeví.

Na tváři se mu usadil trošku zklamaný výraz.

„Co ten protáhlý obličej?“ přejela mu po tváři bříška cizích prstů a na nohy mu obkročmo usedl Ledový Princ v celé své kráse.

Harry se nestihl zarazit a spokojeně se pousmál. Byl si skoro až jistý, že ho blonďák nechával vydusit do poslední chvíle. Za trest ho proto chytil pas a přitáhl blíže k sobě.

Blondýn na něho přimhouřil oči a konečky prstů si urovnal lehkou, dokonale zastřiženou, ofinu, která mu tím pohybem sklouzla do čela.

„Takže ty umíš i mluvit?“ zeptal se místo odpovědi Harry a přejel po štíhlém pasu dlaněmi.

Blonďák se na něho lehce ušklíbl. „Jistě…“ zamrmlal, načež si položil předloktí na Harryho ramena a vzadu na Harryho zátylku mu přejel upravenými nehty.

Harrymu na pažích pod sakem naskočila z toho doteku husí kůže. „Předali ti můj vzkaz?“ povytáhl nakonec obočí.

Muž na jeho stehnech jeho pohyb napodobil a naklonil lehce hlavu na stranu. „Ano,“ pousmál se. „Moc mi lichotil.“

„To jsem rád,“ oplatil mu poloviční úsměv Harry.

Blonďák se k němu naklonil a políbil ho na hranu dolní čelisti. „Měl jsi kvůli mně problémy?“ zašeptal mu u ucha a kousl ho jemně do ušního lalůčku.

„Jen maličko…“ chytil Harry mezi prsty ostrou bradu a zaklonil společníkovu hlavu, aby se rty mohl přisát na mužův ohryzek a poté na jeho šíji. Slyšel, jak se blonďák prudčeji nadechl a tichounce spokojeně zasténal.

„To je mi líto,“ zamumlal Ledový Princ naprosto neupřímně a Harry se do jeho pokožky tlumeně zasmál. Za trest ho jemně kousl.

Blonďák zasykl, ale neodtáhl se.

Harry proto pokračoval v laskání jeho šíje, ale dával si pozor, aby mu na kůži nezanechal viditelné znaménko.

„Proč si přišel dneska?“ vydechl po chvíli ticha blondýn a více se k Harryho tělu přitiskl.

Harry se odtáhl. „Pravdu?“ Když blonďák lehce přikývl, rozhodl se Harry opravdu pro pravdu. „Musel jsem tě znovu vidět…“

Blonďák se tiše zasmál a ukázal mu tak svoje perfektně rovné a bílé zuby. Harry byl tím pohledem úplně fascinován. „Myslím, že kdybys mě znal, měl bys jiný názor.“

Harry opět povytáhl obočí. „Je to tak zlé?“

„Je to víc, jak jen tak zlé,“ zasmál jeho společník, ale zavrtěl hlavou na znak, ať to Harry neřeší a vstal z jeho nohou. „Přišel sis jen povídat nebo máš konkrétní přání?“ vytáhl za zápěstí na nohy i Harryho a lehce zaklonil hlavu, aby mu viděl do očí.

„Nevadilo by mi ani jedno. Jsem zvyklí si jen povídat, včera si mě utahal dostatečně,“ uchechtl se Harry.

Blondýn zavrtěl nechápavě hlavou, než mu prstem naznačil, ať ho následuje a cestou si mrmlal pod nos něco v tom smyslu, že bude Harry platit jen za kus řeči.

Harry se tomu tiše zachechtal, ale beze slova muže před sebou následoval do toho samého pokoje, jako byl minulou noc.

Když za sebou zavřel a zamknul dveře, blonďák už uvelebený seděl na kraji postele v mírném záklonu a opíral se rukama o madraci.

„Fakt si chceš jenom povídat?“ zeptal se ho znovu nevěřícně.

Harry lehce trhnul rameny a začal si pokoj zvědavě prohlížet. Minule na to neměl čas, tak si to vynahrazoval. Stačila mu jen Ledového Prince přítomnost. Cítil na sobě jeho pohled.

Pomalu přešel k menší komodě, pohladil dlaní kvalitní dřevo a poté otevřel jeden z mnoha šuplíků. Hned v tu samou chvíli měl chuť šuplík opět zavřít a dělat, že ho vlastně vůbec nevysunul. Byl totiž plný erotických hraček.

Když hodil postranním pohledem po blonďákovi, všiml si na jeho tváři pobaveného výrazu. Skoro nadskočil, když se ozval jeho hlas.

„Nejsou moje. Každý pokoj je zařízený stejně, tohle ale není pro mě. Nejsem na žádné sado-maso,“ zasmál se jeho společník.

Harry se snažil uklidnit, aby zahnal červeň ženoucí se mu do tváří. Naštěstí se mu to povedlo a tak se v klidu na blondýna otočil. „Škoda, myslel jsem, že to zkusíme,“ pokrčil rameny.

Blonďákovo obočí vylétlo prudce vzhůru.