DRARRY & LARRY ARCHIV

„Myslíš to vážně?“ zatvářil se blondýn značně pochybovačně a Harry se prostě rozesmál.

„Ne. Nemám potřebu své partnery bít, abych se mohl udělat,“ sjel Ledového Prince kritickým pohledem a zavrtěl hlavou nad jeho úlevným výrazem. „Copak, dostal si strach?“

„Trošku…“ Dostalo se Harrymu váhavé odpovědi.

Harry se pousmál, než šuplík zase zavřel a pomalu přešel k muži sedícímu na posteli. „Nemáš důvod,“ ujistil ho, než vzal jeho tváře do dlaní a políbil ho.

Pomalu se odtáhl. „Jak to, že se vůbec necháváš líbat na rty?“ Zvědavě se zeptal.

Blonďák se ušklíbl, než odpověděl. „Přijde mi to jako idiotský pravidlo. Když už si můžu tohle povolání užívat, tak snad se vším všudy, ne? Nemám soukromí život, takže mi to nevadí. Zatím,“ natáhl se a ukradl si sám polibek z Harryho rtů, než sklopil hlavu a šikovnými prsty se popral se zapínáním Harryho kalhot. Poté je lehce stáhl i s boxerkama a vzal do dlaně černovlasého penis.

„Nemáš soukromí život? Přítele?“ otázal se tiše Harry a prohrábl blonďaté vlasy u svého rozkroku. Nijak se nebránil.

„Ne… Jinak bych tohle nedělal. Zatím mě to ale plně uspokojuje, vydělávám si tím i peníze a nikdo mě v reálném životě nepozná. Je tu naprostá anonymita. Klidně už jsem mohl spát se svými bývalými šéfy a ani jsem o tom nevěděl.“

Harry se tiše zasmál a hlasitěji vydechl vzrušením, když blonďák začal pohybovat rukou v jeho klíně. „Na stránkách máš přezdívku Ledový Princ, proč?“

Jeho společník ustal v pohybu. „Podobnou přezdívku jsem měl v mládí a teď se uchytila takhle… maličko pozměněná…“

Harry svraštil obočí a vytáhl muže na nohy. Poté se rychle zpátky upravil a nereagoval na nechápavé pohledy ze strany blonďáka.

„Řekl jsem něco špatně?“

„Ne,“ zavrtěl Harry hlavou, když si dopnul knoflík na džínách. „Jen mi opravdu v mé společnosti nepřijdeš jako Ledový Princ. A proč zrovna já? Na profilu máš, i že si vybíráš společníky, to jsem nevěděl, oslovil tě a tys neodmítl, i když si mi věnoval jen letmý pohled. Proč?“

„Já nevím, jasný? Prostě se mi líbíš, vzhledově. To je trestný nebo co?“

„Samozřejmě, že ne. Jen mě to překvapuje,“ zavrtěl Harry jemně hlavou.

„Nemůže na ten rozhovor prostě zapomenout a jen si užít to, co oba chceme?“ založil si blonďák ruce na prsou.

Harry ho chvíli upřeně pozoroval, než přikývl a začal ho zbavovat trička.

Blondýn ho napodobil a též z něho stáhl sáčko a tričko. „Řekni mi, proč ses teda před chvílí oblíkal…“ zamrmlal a stáhl z Harryho i kalhoty.

Harry se usmál. „Nemrmlej.“ Napodobil blonďáka a též ho zbavil kalhot. Poté oba povalil do peřin na posteli, posunul je do středu a přisál se na ty lákavé plné rty pod ním.

Blonďák mu každý polibek velice ochotně oplatil. Po chvíli ho poloha na zádech ale zřejmě přestala bavit, protože omotal své štíhlé nohy okolo Harrryho pasu a převalil Harryho na záda. Sám se mu usadil na klíně a provokativně se zavrtěl.

Harry mu zasténal do úst, což vyvolalo na tváři blondýna spokojený úsměv.

„Dneska ale jen jedno kolo, jasný?“ zmohl se Harry na tiché upozornění mezi polibky.

Jeho společník se přesunul rty na jeho šíji. „To jsem tě včera tak vyždímal?“ ušklíbl se a bez upozornění udělal Harrymu na krku docela viditelné znaménko.

Harry zasykl a převalil blonďáka zpátky na záda. „Co takhle si ujasnit pravidla? Žádný znamínka by byla prvním bodem!“ zamručel. Bude to muset nějak před Ginny zamaskovat.

„Ty seš snad ženatý?“ ušklíbl se muž pod ním.

„Překvapivě ano…“

Blonďák se podepřel na loktech, protože se Harry posadil do kleku. „Máš rodinu, ale spíš se mnou?“

„Mám ženu, která už mě nepřitahuje, protože jsem gay. Co víc chceš slyšet?“

„Máš děti?“

„Dvě.“

„Ty vole!“ Blondýn se posadil. „Ty seš blázen!“ zavrtěl hlavou.

„Možná, ale teď to opravdu řešit nechci,“ strčil do blonďáka a ten se opět složil na záda.

„Tak fajn,“ olízl si rty a stáhl si za zátylek Harryho k sobě, aby ho mohl vášnivě políbit. „Hezky mě přetáhni!“ zašeptal mu poté do rtů.

„To se spolehni…“

                                                                              ***

Ráno se Harry probudil v celku odpočatý a dokonce i brzo, ale něco chybělo. Ledový Princ se v noci opět vypařil a nechal po sobě na polštáři znovu rudou růži a jeho složené oblečení. Harry nechápal, proč se v noci po tmě vůbec namáhal to oblečení mu hledat a skládat, ale donutilo ho to se usmát.

Spokojeně se ještě chvíli válel v peřinách, než pomalu vstal a nasoukal na sebe oblečení. Nejradši by se válel ještě alespoň tři hodiny, ale musel domů. Ginny se určitě do oběda vrátí a on tam už musel být. Byl by to problém, kdyby tam opět nebyl. Hodně podezřelé.

Sáhl po rudé růži a neodolal, aby si k ní nepřivoněl. Byla totiž nádherná.

S mírným úsměvem ji nakonec zmenšil, strčil do kapsy a opustil pokoj. Vše se opakovalo úplně stejně jako předchozí noc a paní u pokladny se na něho podezřele hezky usmívala.

„Děje se něco?“ Nechápavě si projel vlasy a zadíval se dolů na své oblečení, jestli je vše v pořádku.

„Ne, jen… Jste asi první, koho si naše Princátko vzalo dvakrát k sobě. Vždy se drží jednou a dost,“ zavrtěla žena pobaveně hlavou a vrátila Harrymu doklady.

„Vážně? To jsem nevěděl…“

Žena se na něho šibalsky usmála. „Do třetice to vždycky něco znamená. Přijďte zas, chceme vědět, jak příběh bude pokračovat. Všichni jsou na to zvědavý.“

„Až tak?“

„Něčím jste si ho získal a my chceme vědět, čím. Tady máte. Je to spis, který se vede o každém zaměstnanci a jeho chování během služby. Přečtěte si ho a možná vám to dojde.“

Harry si od ženy převzal asi dva papíry a přeložil je napůl. Bylo mu jasné, že to jsou kopie. „Tak děkuji…“ řekl váhavě. „A… mám otázku. Vy víte, kam každou noc mizí?“

„To neví nikdo, mladý muži. Zmizí a vrací se až večer, když mu začíná směna,“ pokrčila pokladnice rameny.

„Aha, stejně děkuji, na shledanou“ usmál se Harry jemně a opustil celou budovu podniku.