Jdi na obsah Jdi na menu
 


9. kapitola

22. 8. 2017

„Ahoj Ginny,“ odpověděl své manželce Harry lehce nervózním hlasem a usilovně přemýšlel, jak odpovědět na druhou část věty.

„Ani se nesnaž mi zase něco nalhávat. Vím všechno!“ zasyčela tiše Ginny, aby je lidé ve vedlejší místnosti neslyšeli. „Tvůj nadřízený na mě koukal naprosto zmatený, když jsem mu řekla, že by ti taky měli dát oddech, že několikrát v týdnu zůstáváš celou noc v práci!“

„Gin, prosím, já…“

„Nechci nic slyšet! To, že lžeš mně, to ještě rozdýchám, ale i dětem? Proboha, Harry!“ zasyčela opět Ginny. „Promluvíme si později. A nezkoušej už mi nic zapírat! Teď sebou hni a běž si za svými kolegy. Už od rána tě shání po všech čertech kvůli tomu tvému případu.“

Harry jen těžce přehltnul, ale přikývl a velice neochotně se přesunul do obývací části. „Dobré ráno. Omlouvám se, jestli jsem vám udělal nějaké potíže,“ omluvil se hned z kraje a posadil se do volného křesla.

„Dobré, pane Pottere. Jindy bych se na vás možná i dost zlobil, ale myslím, že vaše žena vám už vyčinila za nás,“ zasmál se ministr i s ostatními. Poté Harrymu podal modré desky. „Mám pro vás ale důležitou zprávu. Jedná se opět o Malfoye, je to teď hlavní naše priorita. Byl opět spatřen, dnes brzy ráno ho naše hlídka zahlédla se pohybovat v okolí mudlovského… ledního stadionu nebo jak se tomu říká?“ zadíval se ministr na své kolegy, kteří mi jen jemně pokývali na souhlas hlavou.

Harry přikývl a vyndal z desek dva nové papíry. Na jednom dokonce byla fotka, ale moc zaostřená, takže na ní nebylo skoro nic poznat. Jen blond vlasy a světle modré džíny a nějaký kabát zřejmě. „Jste si jistí, že se jednalo o Malfoye?“ optal se ministra pro jistotu.

„Ano. Hned jak zahlédl jednoho z našich lidí, upustil na zem tašku, kterou sebou nesl a dal se na útěk. Bohužel pro nás se mu to povedlo. Taška se teď zrovna nachází na mudlovském oddělení, aby ty dvě zvláštní boty naši lidé prošetřili…“ zamručel ministr a též se zadíval do nějakých svých papírů.

„Boty?“ zamrkal Harry.

„Ano. Jsou to dvě podivné boty, do kterých jsou na podrážce zaryté jakési ostré věci. Víte snad, o co jde, pane Pottere?“

Harry se lehce pousmál. „Ano, myslím, že ano. Podle mě půjde o lední brusle, proto také Malfoy mířil na lední stadion. Mudlové na nich bruslí. Na ledě.“

Skoro všichni na něho koukali dosti zmateně, protože nevěděli, o co se jedná.

„No, to je jedno. Myslíte si, že se tam vrátí, když vás už viděl?“ pohlédl Harry postupně na každého z týmu a mohl tak vidět různé reakce a výrazy.

„Tím si nejsme jistí, ale ta možnost tu je,“ souhlasil opatrně ministr. „Podle zdrojů tam Malfoy chodil pravidelně.“

„Pak tedy odtamtud stáhněte hlídky. Není blbý, je to Malfoy. Přijde, až si bude jistý, že nikdo to místo nehlídá. Sám na to dohlédnu.“

Ministr si ho změřil pohledem, než přikývl a něco si odškrtnul ve svém seznamu. „Dobrá. Budete chtít nějakou posilu k sobě?“

„Ne,“ zavrtěl hlavou Harry a vrátil papíry zpátky do desek, které vrátil ministrovi. „To je vše? Nebo ještě něco?“

„Myslím, že to je všechno. Jen kdybyste měl nějaké informace, dejte nám hned vědět.“

„Jistě,“ postavil se Harry stejně jako ostatní a potřásl si se svým nadřízeným rukou, než je všechny vyprovodil ze svého domu.

Když se vrátil, Ginny stála v obýváku a držela v ruce už opět zvětšenou růži, kterou Harry dostal od Luciuse.

„Podvádíš mě? S nějakou mudlou?!“ mrskla po něm Ginny květinu vztekle, až měl Harry problém růži chytit.

„Tak to není Gin!“ vydal se za zrzkou, když se otočila a vešla zpátky do kuchyně. „A co se mi vůbec hrabeš ve věcech? Kdo ti dal to právo!“ ohradil se naštvaně už i Harry, když si všiml otevřené tašky. Důležité složky naštěstí byly očarované kouzlem, takže mu nic horšího nehrozilo.

„Posloucháš se vůbec, Harry?! Jsem tvá žena!“ křičela na něho nazpět Ginny. „Tak mi konečně řekni pravdu a nelži!“

Harrymu po zádech stekl nepříjemný ledový pot, když se hluboce nadechoval k odpovědi. Nevěděl, zda dělá správně, ale už to nemohl dál Ginny tajit. Nešlo to. „Já…“ zadrhnul se mu hlas v hrdle. „Já jsem gay, Ginny.“

Žena naproti němu strnula a zatvářila se víc než zmateně. Tohle totiž zřejmě vůbec nečekala. „Cože?“ hlesla tiše.

„Je mi to líto, Gin…“

Ginny se na chvíli zaleskly v očích slzy, než je narychlo rozmrkala a zadíval se stranou. „Máš někoho? To od něho je ta růže?“

Harry sklopil pohled ke květině ve svých rukách. „Ne, nikoho nemám, na to jsem neměl dostatek odvahy. Chodím do mudlovských klubů a momentálně jsem narazil na člověka, který… mi dává růže, jen tak,“ nevěděl, jak jinak to ženě vysvětlit, aby se necítila ještě hůř.

Ginny krátce chápavě pokývala hlavou. „Bože můj, já jsem tak blbá! Tak blbá!“ zanadávala po chvíli tiše a klesla na židli u stolu vedle sebe. „To proto si se mnou už nechtěl spát, že? Že mi to nedošlo dřív…“

Harry k ní pocítil náznak lítosti. Nebyla to její chyba, jen prostě… její tělo nevyhovovalo tomu jeho. „Omlouvám se.“

„Za to ty přece nemůžeš. Jestli uvnitř sebe cítíš, že je to tak správně, nedá se tomu vzdorovat,“ zavrtěla Ginny hlavou a lehce se na něho usmála. „Jen mě mrzí, že si nenašel tu odvahu mi to říct sám a dříve. Nemuseli bychom se už minimálně rok takhle trápit. Myslela jsem, že je chyba někde na mně a proto utíkáš za nějakou mudlou pryč od vlastní rodiny.“

„Ne, Gin, ne, na tobě nikde chyba není. Seš nádherná mladá ženská, to dokážu ocenit i s jinou orientací, ale… ne pro mě. Je mi to líto. Jestli se budeš chtít rozvést, pochopím to.“

Ginny se na něho dlouze zahleděla a malinko se pousmála. „Jsi pořád stejný, Harry. Rozdal by ses pro druhé, ale nehledíš pořádně na sebe.“

Harry zavrtěl hlavou a odložil růži do menší vázy, která stála na parapetu okna. „Poslední rok jsem právě myslel jen na sebe a na tebe vůbec…“ povzdechl si.

Ginny se ale stejně usmála a zavrtěl hlavou. „Řekni, je ten, za kterým chodíš, alespoň hezký?“

Harry se na ni mírně nevěřícně zahleděl.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář