11. kapitola
Harry s povzdechem postavil hrnek s černým čajem vedle Louisova notebooku a zároveň na druhou stranu od všech těch papírů, které byli už hodinu rozházené po celém stolku.
Louis k němu zvedl vděčný unavený pohled ze svého místa na zemi na pohodlném polštářku. „Díky,“ pousmál se a znovu se vrátil očima k papíru ve své ruce.
„Říkal si, že to bude na chvíli. Už nad tím ale sedíš hodinu a nemáš za sebou ani třetinu z té hromady, Louisi,“ poukázal rukou na nízkou hromádku, která byla hotová.
„Já vím… Nepočítal jsem, že tam bude tolik chyb,“ podepřel si brunet unaveně hlavu dlaní.
Harry zaklel. „Tak o co tam jde?“ zeptal se rezignovaně a sesunul se na zem vedle Louise, který mu věnoval překvapený pohled.
„Tohle po tobě nemůžu chtít, Harry,“ lehce zavrtěl hlavou.
„Taky po mně nic nechceš. Chci ti pomoct sám. Tak říkej,“ natáhl se Harry pro jeden papír.
Louis si povzdechl. „Fajn. Tyhle papíry jsou smlouvy a na notebooku máš tabulku. Vždycky tam máš jméno klienta nebo klientů, o jaký typ zakázky jde, cenu a lhůtu dodání. Potom pod tím v řádku máš zvláštní požadavky a kdo má zakázku vykonat. V notebooku jsou správné informace a podle nich musíš zkontrolovat smlouvu, jestli všechno sedí. Pokud ne, tak špatné informace zaškrtneš na papíře a nahoru napíšeš do kroužku velký F a do notebooku napíšeš do posledního sloupečku křížek. Pokud je všechny v pořádku, jen v notebooku napíšeš… fajfku. A taky koukej, jestli je dole správné datum a oba podpisy. To je všechno,“ nejistě se zadíval brunet na kudrnatého mladíka vedle sebe, který se trošku pousmíval.
„Chápu,“ přikývl Harry.
„A řadit podle abecedy, prosím. Ten debil z tiskovýho mi to dal absolutně rozházený.“
„Dobře.“
***
Harry sebou lehce cuknul, když na jeho rameno dopadla z ničeho nic těžká hlava. A když se lehce naklonil, musel se pousmát. Louis usnul.
Pobavení ho ale přešlo, když se zahleděl na ještě asi půlku nedokončené práce. Myslel si, že to bude hračka, ale Louis měl pravdu. Byla to nechutná mravenčí práce, kdy se vlastně měl kontrolovat i ještě pravopis, takže vše zabralo mnohem více času, než předpokládal. A Louis to nezvládl. Nedivil se mu.
Pohled na hodiny mu jen dal za pravdu, že je už půl jedné.
A Harry nedokázal bruneta vedle sebe budit.
Povzdechl si. Poté ale pomalu vykroutil bílý papír a tužku z Louisových rukou a ještě opatrněji se i s modrookým brunetem postavil. Menší tělo si opatrně vyzvedl do náruče. „Jen se prospi,“ zašeptal tiše do oříškových vlasů, zatímco přecházel z obývacího pokoje do své ložnice, kde muže opatrně uložil do peřin.
Dovolil si mu jemně sundat kalhoty i bílou košili, aby ji neměl na další den do práce zmandlovanou a pobaveně zavrtěl hlavou, když nenašel na Louiho nohách žádné ponožky. Ten muž byl samé překvapení.
Oboje oblečení pověsil na ramínko a nechal viset z venku na dveřích skříně. Poté se ještě vrátil za brunetem a přikryl ho až po krk vlastní peřinou, smířený, že bude psát v obýváku. Nechtěl riskovat, co by se stalo, kdyby ho ráno Louis našel spát vedle sebe.
Pomalu se sklonil a věnoval muži jemným polibek na čelo. „Dobrou noc,“ zamumlal, než tiše místnost opustil a zavřel za sebou.
Poté se sám s povzdechem otočil na nedokončenou práci. „Co bych pro tebe neudělal…“ zamumlal s úsměvem a sesunul se ke konferenčnímu stolku.
***
Harry se se zasténáním natáhl pro své džíny na zemi a vytáhl z nich otravně zvonící telefon. „Jo?“ zamručel do něho ospale vědom si moc dobře, kdo je na druhé straně.
„Je u tebe táta?!“ vyjekla ihned dívka na druhé straně. „Nepřišel domů a nezvedá mi telefon, prosím, řekni, že je u tebe.“
Kudrnáč zafuněl a prohrábl si vlasy. „Jo, je. Přišel včera s haldou práce, tak-“
„Nechal si ho pracovat?! Něco si mi slíbil, Harry!“ zavrčela Taylor na druhé straně linky.
„Já vím, ale co jsem měl dělat! Šlo mu o práci, ale na mou obhajobu, usnul v půl jedné a já to dodělal. Jasné?“
„Udělal si za něho práci? Harry! To je do tebe tak-“
Její slova byla náhle přerušena, když cizí ruka vytrhla Harrymu telefon z ruky a jedním stiskem hovor ukončila.
Harry zmateně zamrkal na Louise, který se opíral lokty o zádovou opěrku pohovky a s povytaženým obočím na něho hleděl dolů. „Ehm, dobré ráno?“ zkusil nejistě.
Louisovi cukly koutky úst. „Dobré,“ vrátil mu pozdrav. „Co koukáš, jako bys čekal, kdy začnu křičet?“ zasmál se poté a pomalu obešel pohovku, kde se posadil na kousek volného místa vedle Harryho boků a natáhl se pro úhlednou hromádku papírů.
„No,“ odkašlal si, „tak trochu jsem s tím počítal,“ přiznal Harry a pomalu se posadil vedle bruneta, který na něho otočil tvář.
„Vím, že si mluvil s Taylor, ale nejde se na tebe zlobit, když si za mě dokončil… tohle,“ pozvedl Louis smlouvy v balíčku, které následně odložil na stolek a znovu se otočil na Harryho, tentokrát i trošku tělem. „Já… Hrozně moc děkuju. J-já… Nevím, jak bych ti víc poděkoval, protože tohle pro mě ještě nikdo neudělal a já bych ti chtěl-“
Tentokrát byl přerušen Louis, když Harry natáhl ruku a za zátylek si k sobě bruneta přitáhl pro sladký pomalý polibek.
Po ukončení polibku se Louis třaslavě nadechl. „Chtěl bych ti poděkovat…“ dokončil původní znění své řeči a nechal se pohladit velkou jemnou dlaní po šíji.
„Já bych věděl, jak bys mi mohl poděkovat. Ale to by si nestihl, pokud chceš dojít včas do práce,“ usmál se Harry a zastrčil Louisovi několik pramenů hnědých vlasů za ucho.
Louis se usmál. „Tak já přijdu večer…?“ zkusil nadhodit stále s obličejem blízko toho Harryho. A když se Harryho obličej rozzářil, věděl, že má schváleno. Další polibek ze strany kudrnáče to jen stvrdil.