Jdi na obsah Jdi na menu
 


15. kapitola

13. 11. 2017

Harry rozespale nasál silněji do plic vzduch a následně malátně zašmátral rukou na druhou stranu postele, která ale byla prázdná. Deka byla ale ještě stále trošku vlažná a tak bylo jasné, že její majitel své místo neopustil před dlouhou dobou, ale byla to pouhá chvíle. Možná pár minut.

Louis, který ho pobaveně sledoval v odrazu zrcadlové skříně a u toho na sebe natahoval bílou bavlněnou košili, se kousl do rtu, aby se nezasmál nahlas.

Kudrnáč následně zvedl hlavu z polštáře a zamžoural po celé místnosti, než zakotvil pohledem na Louisovi, který si právě upravoval rukávy košile, ale zapnutý stále nebyl. Jen na jeho bocích místo ručníku sídlily světle šedé boxerky.

„Louisi…“ zasténal Harry a následně se převalil na záda a překryl si předloktím oči. „Je brzo.“

Brunet hodil pohledem na nástěnné hodiny a povytáhl obočí, načež se otočil čelem k posteli a pomalu se k ní rozešel. „Je sedm ráno. A včera si řekl, že cesta k tvým rodičům trvá celkem pět hodin při dobrém počasí a oslava začíná ve dvě hodiny,“ poučil ho s úsměvem a poté vylezl bos na měkkou matraci postele a usadil se obkročmo na Harryho stehnech.

„No, právě…“ zabručel kudrnáč a následně se naprosto probuzený prudce posadil a obejmul polekaného staršího muže kolem pasu, aby mu neutekl. „A je sedm. Moc brzy. Stačí, když pojedeme v po půl deváté. Což znamená, že máme ještě hodinu a půl, to je strašně moc času volného,“ ušklíbl se a umlčel nadechujícího se bruneta svými rty.

Následně je oba přetočil, tak že Louis tlumeně vykřikl do jeho úst, když skončil nečekaně na zádech opět pod Harrym. Pro mladšího muže pohodlí ale bez protestu roztáhl více stehna a zaskučel, když horká dlaň přejela od jeho šíje přes prsa a hruď až k podbřišku. „Harry,“ vydechl slastně, vypnul se proti zvídavé ruce a natočil hlavu na polštáři do boku, aby měl kudrnáč více prostoru pro polibky na citlivé šíji. „Chtěl jsem ještě koupit dárek, abych nepřijel s prázdnou, no tak.“

„Zamítá se,“ zamumlal do jeho kůže Harry a jako trest ho jemně kousl. „Dárek mám já. Dáme ho společně.“

Louis frustrovaně a zároveň vzrušeně vydechl. „Tak se ale potřebuji jet domů převléknout do lepších věcí.“

„Ne,“ pokroutil znovu Harry pobaveně hlavou a políbil Louise na odporující ústa. Rukama podebral mladíkova bedra a sjel dlaněmi až pod jeho boxerky, kde promačkal ty dvě krásné polokoule hýždí.

Možná by zašel i dál, kdyby se neozvalo zbrklé odemykání dveří a následné otevření a prudké zabouchnutí.

„Ať už děláte cokoliv, vy dva, tak toho nechte, nechci vás poslouchat! A jinak dobrý ráno!“ ozval se veselý dívčí hlas, načež Louis pod Harrym naprosto ztuhl.

„Řekni mi, že tohle není hlas mé dcery, Harry,“ zašeptal nevěřícně a palcem a ukazováčkem ruky si promnul víčka zavřených očí.

„No,“ zamumlal kudrnáč a vytáhl dlaně z pod brunetových boxerek. „Řekl jsem jí, ať přijde na osmou. Ne na sedmou. Promiň,“ povzdechl si. „Měla jen přinést tvoje oblečení, abys tam nemusel a pak jet s náma.“

„Taylor jede taky?“ vyjekl šeptem trošku hlasitěji Louis a zapřel se podrážděně o své lokty. „Kdy jsi mi to hodlal říct!“

Harry se zatvářil nanejvýš omluvně a lehce cukl rameny, načež Louis protočil očima a strčil do něho, aby ho ze sebe dostal. Fakt jako malé dítě.

„Chci kafe. A pěkně silný!“ naporučil si naštvaně, než zmizel za dveřmi od koupelny a nechal tak Harryho samotného v posteli.

Kudrnáč frustrovaně zasténal. „Seš fakt idiot, Harolde,“ řekl si tiše pro sebe, než se vymotal z přikrývky a rychle na sebe natáhl čisté boxerky a tepláky na spaní. Až poté se rozhodl čelit vysmáté blondýně v jeho kuchyni, která jako by nic připravovala snídani. „No nazdar,“ pozdravil ji se zašklebením Harry. „Taky si mohla přijít pozdějš. Řekl jsem na osmou a máš teprve čtvrt na osm!“ postavil se vedle ní a sebral jí z ruky nůž od marmelády.

„Tak promiň, že jsem nemohla dospat a přišla dřív. Myslela jsem, žes to tátovi řekl,“ založila si Taylor ruce na prsou a opřela se bokem o linku. „Je hodně naštvaný?“

„No, řekl bych, že je rozrušený, protože tě nečekal. Seš jeho dcera, bere to trošku jinak, než ty, víš? Chce silný kafe, tak dělej,“ kývl ke kávovaru a sám namazal několik rohlíků Louisovou oblíbenou jahodou marmeládou.

„Překazila jsem vám ráno. Je to na tobě vidět, Harolde,“ kousla se Taylor pobaveně do tváře zevnitř úst a rychle uhnula a radši začala připravovat prostírání na stůl.

Ticho přerušil až příchozí Louis, který se mlčky posadil ke stolu oblečený v tričku a teplácích od Harryho. Kudrnáč před něho s malým úsměvem položil vyžádanou kávu a následně i tác s rohlíky pro všechny.

„Ahoj tati,“ ozvala se lehce napjatě Taylor, která se posadila naproti otci, jak měla ve zvyku a cukla pohledem po Harrym, který se posadil vedle bruneta. A mlčel.

A Louis taky nic neřekl. Nepoděkoval Harrymu. Nepozdravil svou dceru. Nevzal si rohlík k snídani. Jen si opřel předloktí o stůl a na dívku se s přimhouřenýma očima zadíval. „Asi bychom si měli promluvit,“ řekl nakonec tiše.

Taylor se jen kousla do rtu a uhnula pohledem, zatímco Harry zakotvil pohledem na hrnku se svou kávou, kterou objímal dlaněmi.

„Nelíbí se mi, že vy dva, jste kamarádi. Možná dokonce nejlepší kamarádi, což je ještě horší, protože si prostě vyslepičíte všechno. To je fakt,“ utnul svými slovy nádech své dcery. „Zároveň ale musím uznat, že jsem rád, že jste... takoví dva podvodníci a i když to byl hrozný šok a já si nedokázal představit vztah s o tak moc mladším klukem, děkuju vám oběma, že jste to nevzdali. Protože… Já jsem šťastný. Opravdu šťastný, ale… Jen tak rychle si asi nezvyknu na vás dva, na to vaše kamarádství, protože když s vámi budu mluvit fér, není mi zrovna po chuti, že ty jako má dcera, se budeš bavit s Harrym, jako s mým přítelem, o tom, co děláme nebo neděláme v posteli.“

Taylor se prudce začervenala a Harry schoval tvář do dlaní.

„Tak tohle je trapný,“ zasmála se stále červená blondýnka, načež se Louis opřel ve své židli.

„Co je trapný. Představ si, kdyby to bylo opačně! Ty bys měla vztah s Harrym a já byl jeho nejlepší kamarád a probíral s ním, jaké polohy v posteli praktikujete a jak se u toho projevuješ a tváříš a já nevím, co všechno!“

Harrymu se začala otřásat ramena smíchy s obličejem stále v dlaních.

„A ty se nesměj,“ otočil hlavu na kudrnatého mladíka, který zvedl hlavu z dlaní a rozesmál se na plno. To se rozesmála nakonec i Taylor, až si musela otírat oči od veselých slz. A nakonec to vzdal i Louis a tiše se přidal k těm dvou puberťákům. Sám totiž zpětně musel uznat, že jeho proslov opravdu krajně vtipný byl. Ale i pravdivý.

Mohl jen doufat, že si některé z jeho slov vezmou ti dva k srdci. 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář