DRARRY & LARRY ARCHIV

„Seš v pohodě?“ přistála na Louisově stehnu široká dlaň a jemně ho za jízdy v autě pohladila přes látku černých úzkých džínů, které měl na sobě.

Nakonec se ukázalo, že mu Taylor přinesla z domova právě černé džíny, bílé tričko a černé sáčko a k tomu jeho oblíbené černé vansky. Když se jí poté zeptal, proč černobílá kombinace oblečení, řekla mu, že mu sekne a vypadá ještě mladší. Že prý ho košile a klasický oblek ho „postaršuje“. Byla to jeho dcera a tak jí neměl důvod nevěřit. A navíc, když ho poté viděl Harry, spokojeně usmál a vše mu pochválil, že takhle oblečený se mu líbí nejvíc.

Co na tom, že v tu chvíli byl Louis červený až po kořínky vlasů, že?

„Jo, jasně,“ přikývl strnule v odpověď a lehce se na kudrnatého mladíka za volantem usmál. Už byli na cestě zhruba čtyři hodiny a na Louise začínala doléhat nervozita ze setkání s Harryho rodiči.

„Jsi nervózní,“ hodil po něm Harry koutkem oka a přejel do druhého dálničního pruhu, aby mohl předjet auto před nimi, které jelo moc pomalu.

„To je to tak moc vidět?“ zasténal tiše Louis a prohrábl si své oříškové vlasy.

Harry zkontroloval ve zpětném zrcátku Taylor na zadních sedadlech, která jim ale nevěnovala žádnou pozornost a jen se sluchátkama v uších koukala ven z okna. „Nemusíš být nervózní, už jsem ti to říkal. Naši jsou fajn. Tay už tam se mnou navíc několikrát byla.“ Znovu pohladil Louisovo stehno, než se natáhl pro jeho ruku a propletl s ním prsty. Teď řadit nepotřeboval, tak s tím nebyl problém.

„Koukám, že se ty nejdůležitější věci dozvídám na konec…“ zamumlal Louis a zadíval se ven bočním okýnkem, než obličej vrátil zpátky.

„Promiň. Nebyl tak nějak čas, jestli mi rozumíš,“ usmál se Harry a začal pomalu auto zpomalovat. „Už tam skoro budeme, tak se uklidni. Navíc kdyby byl nějaký problém, já se nebojím ho řešit. Budu se klidně za tebe rvát, Louisi.“

Louis mlčky sledoval, jak Harry rozpletl jejich prsty, aby mohl přeřadit a sjet z dálnice. Stále nevěřil, že takovýhle kluk opravdu má zájem zrovna o něho. Vždyť co na něm bylo. Byl tuctový. Obyčejný, malý, hnědovlasý a modrooký chlap, kterému táhlo na třicet šest let. Nebylo na něm nic unikátního. Vůbec nic. Ani penězi neoplýval. Za to Harry… Byl výjimečný snad ve všem…

Louis znovu strnul od několik minut později na předním sedadle, když Harry zastavil před zdobenou bránou a ohlásil se do bzučáku, aby se brána následně otevřela a nechala je vjet na obrovský pozemek. Po asfaltové cestě vyjeli až nahoru ke krásnému velkému domu, o kterém se Louisovi snad ani nesnilo.

„Nezapomněl si mi něco říct?“ zeptal se tiše, když zastavili, před jednou z garáží a Taylor beze slova vystoupila a rozešla se k hlavním dveřím.

Harry se na něho zmateně zadíval. Poté ale jeho pohled nabral na pochopení a jeho oči zjihly. „Vítej u mě doma, lásko,“ naklonil se přes řadicí páku a lehce bruneta políbil. „Asi to je šok ale… Tady jsem vyrůstal. A jsem rád, že jsi to nevěděl dřív, než si se rozhodl mě vzít na milost. Protože by si ihned došel názoru, že jsem rozmazlený spratek. Pojď,“ pohladil palcem nevěřícnou tvář, „seznámím vás. Už na nás čekají.“

Louis se lehce naklonil přes Harryho, aby opravdu viděl, jak na schodech u vchodu stojí usmívající se tmavovlasá žena a vedle ní zřejmě její muž, který vzal právě kolem ramen Taylor, a spolu zašli dovnitř. Jako by snad tušil, jak je Louis nervózní.

Harry se zasmál. „Pojď,“ pobídl staršího muže znovu a sám vystoupil z auta.

A tak Louisovi nezbylo nic jiného, než ho následovat. Harry byl naštěstí tak hodný, že na něho počkal a poté ho naprosto automaticky i před svou matkou chytil za ruku. Ta když to uviděla, usmála se ještě víc a vyšla jim naproti.

„Harry!“ objala jako první svého syna silně a až když ji Harry objetí vrátil, tak ho propustila a zadívala se na Louise. „A ty musíš být ten náš úžasný Louis, mám pravdu? Jinak jsem Anne, můžeme si tykat,“ usmívala se dál žena, jako by jí domu přijel syn se svou mladou přítelkyní, jak tomu normálně bývá.

Louis jako omráčený přijal její ruky a pokusil se o zdvořilý úsměv. „Moc mě těší, Anne.“

„Už jsem toho o tobě hodně moc slyšela, Louisi. Sice jen přes telefon, ale i tak bylo znát, jak si pomotal mého syna hlavu. Je z tebe celý pryč!“ přiznala bez okolků Anne.

„Mami,“ zasténal Harry, který se ale uklidnil, když s ním Louis znovu propletl prsty. Všechno bylo v pořádku.

„No to si ještě popovídáme, pojďte, vařila jsem oběd, tak snad ti bude chutnat, Louisi,“ mávla rukou žena a rozešla dovnitř domu, kde jim následně i zmizela.

Harry se pobaveně zasmál. „Ale mě se nezeptá.“

„U tebe je samozřejmost, že ti bude chutnat jídlo od mamky, ne?“ zasmál se i Louis a nechal se obejmout Harryho paží kolem ramen, když se spolu rozešli za Harryho mamkou.

„Taky pravda.“

***

Louis se zničeným zasténáním dopadl na manželskou postel v Harryho pokoji.

Kudrnáč měl pravdu. Jeho rodina byla úžasná. Vřelá a na nic si nehrála. A Anne… Ta uměla perfektně vařit. Stejně jako její syn. Proto se také s Harrym omluvil, jestli by si mohl na chvíli před začátkem oslavy odpočinout.

„Najedený?“ zasmál se pobaveně Harry, který vyšel z koupelny a po vzoru bruneta se natáhl vedle něho na měkkou matraci.

„Přímo přecpaný,“ přiznal Louis a zavřel na chvíli oči. „Měl jsi ale pravdu. Tolerantní rodina je to nejlepší, co si může člověk přát.“

Harry se nadzvedl na lokty. „Hm?“ povytáhl na bruneta obočí, když ten otevřel své modré oči.

„No,“ polkl Louis, „já tě takhle představit nebudu moct. Moje máti homosexuální vztahy neuznává vůbec a táta… nepřenesl by se přesto, že seš skoro stejně starý jako Taylor.“

„Je mi dvacet dva, Louisi. Jsem o pět let starší než ona.“

„To je úplně jedno. Nejdřív by vyhodili tebe a pak mě. A asi určitě by mi sebrali Tay,“ zavřel znovu oči, aby ho neprozradily slzy v nich. Tak moc ho mrzelo, že má takové rodiče, ale nic s tím nemohl udělat. A navíc… partner je momentálně důležitější. To s ním žije a je s ním šťastný. Ne s rodiči.

„Já tě ale kvůli tomu neopustím, Louisi,“ zašeptal Harry, než si menší tělo přitáhl do hřejivého objetí.

„Vždyť já vím.“