4. kapitola
Ostrý zvuk přerušil ticho, když Louis donutil svou ruku k pohybu a vlepil Harrymu facku. Následně se prudce odtáhl. „Mluví za tebe alkohol, tohle nemyslíš vážně,“ zavrtěl hlavou a očima doslova visel na mladíkově tváři, která začínala rudnout od jeho rány.
Kudrnáč omámeně zvedl ruku a po zraněném líčku si přejel opatrně prsty. „Ne, to nemluví. Myslím to vážně. Toho vína jsem se ani nedotkl,“ podotkl tiše a donutil tak Louise se zadívat stranou na plnou sklenici červené tekutiny.
„Tak jsi unavený, protože… protože tohle nemůžeš myslet vážně. Harry, chodíš s mojí dcerou, proboha! A víš, o kolik let jsem starší?“ vjel si menší muž zoufale rukou do vlasů. Měl chuť odtud utéct a sám si to pořádně srovnat v hlavě, ale nemohl.
„Vím! A nevadí mi to. Věk přece nehraje roli, jde hlavně o chemii, ne snad?“ zatvářil se i Harry zoufale, ale žádná gesta jako Louis nepraktikoval. Stačila mu jen jeho mimika.
Louis se nevěřícně zasmál. „Seš ještě… dítě!“ rozhodil rukama.
„Je mi devatenáct, jsem dospělý stejně jako vy! Vím, co dělám!“
„Ne, to teda nevíš! Kdybys to věděl, nikdy tohle už neuděláš. Nikdy! Je to špatné, Harry. Já jsem muž a ty jsi kluk, jsem o skoro sedmnáct let starší, copak ti to přijde normální? A navíc chodíš s mou dcerou! S mou sedmnáctiletou dcerou! Copak ses úplně zbláznil?!“ zvýšil Louis trošku hlas, aby dal svým slovům ten potřebný důraz a Harryho tak probudil z toho jeho poblouznění.
Ten ale zavrtěl hlavou. „Takže vám to nevadí?“
„Co?“ nechápal tentokrát Louis.
„Že vás líbal kluk. Stále narážíte jen na věk, ale na pohlaví ne.“
Louis překvapeně umlkl a jen se díval. Zíral na lehce se usmívající tvář. Tohle bylo šílenství. Ten kluk ho absolutně nevnímal. Vůbec nebral jeho slova vážně. Jako by je bral jedním uchem dovnitř a druhým je vypouštěl ven bez účinku. Ta tíha pravdy ho zasáhla tak moc, že se musel opřít rukama za sebou o kuchyňský pult, aby se udržel na nohou.
Šílenství… „Ty mě vůbec neposloucháš, Harry…“
Naprosté šílenství… „Vlastně ne… Stejně jako vy mě,“ potřásl mladík hlavou.
Jednou shoří v pekle…
Harry poté využil příležitosti, kdy je Louis trošku mimo a znovu se velice pomalu a opatrně přitiskl na chvějící se rty druhého muže. A Louis nedokázal z nějakého nepochopitelného důvodu znovu vzdorovat. Prostě to nedokázal. Tichý sten naopak volně opustil jeho ústa a on mladíkovi naproti sobě naprosto propadl.
Silněji se na něho natiskl, ruce obmotal okolo Harryho krku. Odměnou mu bylo chycení okolo pasu a přitáhnutí za bedra ještě blíže na druhé tělo. Pomalý zkoumavý polibek najednou nabral na razanci, až se Louis přistihl, že se na mladé tělo těsně tiskne a nechává si Harryho jazyk vplouvat do úst a krást si hladové polibky plné vášně.
„Tohle není správné,“ zkusil tiše znovu zaprotestovat, ale s rozporem se svými slovy naklonil hlavu na stranu, aby měl Harry lepší přístup k jeho šíji. Tiše zakňoural slastí a kousl do rtu. Nedokázal se tomu stavu bránit. Jeho tělo už dlouho neokusilo výšiny lidské rozkoše a už vůbec ne s mužem. Ani jeho vlastní matka nevěděla, že podstoupil několik takových úletů na jednu noc už dříve. Nevěděla o tom, že její syn je tak trochu bisexuál. Nevěděl to nikdo z rodiny. Ani jeho dcera. A už vůbec nikdo nevěděl, že když studoval v zahraničí, jeden takový vztah skoro rok udržoval. To ještě totiž netušil, že doma v opilosti zbouchnul náhodnou holku na Niallově párty.
Louis sebou lehce škubl, jak ucítil stisk zubů na své pokožce. V hlavě měl úplné prázdno a nechal převzít velení touhu, kterou už tak dlouho potlačoval. A že to ani nebylo těžké, protože mladík, který o něho momentálně stál, byl více než jen atraktivní.
„H-Harry…“ vyrazil ze sebe ztěžka, „musíme… ložnice…“
Zelenooký mladík se od něho odtáhl s okouzleným úsměvem a vášní zamlženýma očima. „Dobře,“ vydechl, a aniž by se ptal, vyzvedl si starší tělo do náručí. Louis byl na jeho poměry až příliš lehký, což ho dovedlo k zadání si úkolu, že ho bude muset vykrmit. Dohlédnout na něho. I když byl o dost starší…
Schody jako by Harry ani nevnímal i se svým závažím. Vyšlapal je, jako by tam snad ani nebyly a on se jen tak procházel po rovné ploše. Slepě vešel do prvních dveří vlevo, kde položil bruneta na postel a opatrně se vydrápal nad něho.
Hned na to postel opustilo Louisovo sako a tričko společně s tím Harryho. Následoval krátký okamžik několika naléhavých polibků, než je napodobil Louisův spodní díl oblečení. Než ale stihl mladší stáhnout i spodní prádlo, byl zadržen nesmělou dlaní.
S nechápavou otázkou v očích zaměřil své oči na ty Louisovy. „Děje se něco?“ opřel se Harry lokty po stranách Louisovy hlavy.
„Ne,“ kousl se brunet do rtu a uhnul pohledem do strany, „jenom… nemohl bys zatáhnout?“
Mladší nechápavě zamrkal. „Proč?“ zeptal se a zatěkal krátce pohledem na kulatý měsíc za okny. Zářil v plné síle a ložnici tak více než jen osvětloval.
„Stydím se,“ zašeptal tiše Louis. „Jsem od tebe o tolik starší a… je to prostě vidět. Prosím zatemni.“
Harry se pousmál, načež pohladil dlaní bruneta po tváři s lehounkým strniskem. „V tom případě budu muset tuhle prosbu ale ignorovat a dělat, že jsem nic z toho neslyšel.“
„P-proč?“
„Protože nechci, abyste se přede mnou styděl. Jste krásný. Vaše tělo je krásné. Vy celý. Proč bych se já měl dobrovolně o tenhle pohled připravit…“ vydechl zelenooký a pohladil staršího muže tentokrát po vlasech. Nemohl z něho spustit oči.
Louis zavřel oči studem.
„Jste krásný. Krásnějšího chlapa jsem ještě neviděl… Louisi,“ odhodlal se Harry tiše zašeptat staršího muže jméno. Následek byl ale patrný ihned.
Brunet totiž prudce otevřel oči a nevěřícně se na něho díval těma svýma modrými hloubkami. A Harry jim nedokázal odolat.
Pomalu se sklonil a už po několikáté zajal vláčné rty v polibku. Obrovský balvan poté spadl z jeho srdce, když brunet pod ním ne jen polibek opětoval, ale i ho objal kolem krku a stáhl úplně na své tělo.