5. kapitola
Sex…
Ano, přesně ten měl minulou noc s přítelem své dcery. Nebyl krásný a ani bezbolestný, ale užil si ho. Byla to už dlouhá doba, kdy naposledy vyhledal společnost muže a bylo to na styku znát. Ale Harry… Byl úžasný. Mladý, svěží a plný energie, kterou… si Louis nezasloužil.
Tiché zasténání se vydralo z brunetova hrdla, když už několik minut slepě hleděl do stropu, kousal si bez ustání ret a přemýšlel, zatímco z patra pod ním slyšel mumlání, kterému nerozuměl. Jistě ale věděl, že je tam Harry a Taylor.
S ještě mizernější náladou si překryl oči svou paží a snažil se dva hlasy ze svého vědomí vytěsnit. Ale bezúspěšně, protože dveře do jeho ložnice byly bohužel na malou škvírku pootevřené.
„Víš co?“ ozvala se najednou hlasitěji Taylor v chodbě pod schody, „Dojdu zatím do obchodu a ty, pokud se táta vzbudí, se o něho postarej.“
„No jo, běž už,“ zasmál Harryho mírný chraplák.
Ozval se tichý mlaskavý zvuk. „Tak zatím, pa, lásko.“ Bouchnutí dveří dalo vědět, že jeden z jeho majitelů právě opustil dům. A Louisův balvan na srdci spadl do žaludku.
Bez rozmyslu se rychle vyhrabal z postele. Musel tohle celé ukončit dříve, než bude pozdě. Dříve, než si to opět sám rozmyslí. Nenáviděl se za to. Co byl za otce, když se vyspal s přítelem své dcery. Jak se za to nesnášel. Kdyby jen měl minulý večer pevnou vůli, nic z tohohle by nemusel řešit. Nic!
Rychle na sebe natáhl své tepláky a triko na spaní, které schovával pod polštářem a pomalu sešel dolů. V duchu měl připraveno tisíc a jedno slovo, co Harrymu razantně a bez námitek řekne, jak mu vynadá a všechno rázem utne.
S rozhodným nadechnutím vstoupil do kuchyně. Z úst mu ale nevyšlo ani slovo, protože kuchyně… byla prázdná. Díky tomu faktu lehce znervózněl a bojovná nálada ho také začala opouštět. Kam šel?
Louis pomalu obešel pult, který odděloval kuchyni od obýváku a zmatený se postavil před tác, na kterém bylo čerstvě uvařené kafe a hned vedle na talířku několik kousků čokoládové bábovky. Vypadalo to velice dobře a k jeho vlastnímu údivu, jídlo bylo též ještě teplé.
„Takže jsem to nestihl. Škoda.“
Brunet sebou polekaně cukl a otočil se směrem, odkud přicházel hlas. Mladík, jež byl jeho majitelem, se pobaveně usmál a svou pomalou chůzi k němu přešel.
„Dobré ráno,“ řekl poté kudrnatý s vlasy opět v ledabylém drdolu a krátce na uvítanou Louise políbil. A ten byl tak vyvedený z míry, že se nezmohl ani na protest. „Myslel jsem, že vám to donesu jako pozdní snídani do postele, ale Taylor mi trošku zhatila plány. Přišla dřív, než jsem čekal,“ zalétl pohledem na hodiny, které ukazovaly přesně půl desáté ráno.
„Já…“
„Nevadí. Můžete se nasnídat tady, dokud je to teplé. Pekl jsem, tak snad vám bude chutnat nebo to bude alespoň jedlé,“ zasmál se znovu Harry a položil tác se snídání na pult a odtáhl Louisovi barovou židličku, aby se mohl posadit. „Taylor šla nakoupit, že prý to bude pro vás jako dárek za to, že na ni budete hodný.“
„Harry…“
„Nemusíte nic říkat. Jenom se najezte, dokud tady není Taylor a běžte se asi vykoupat. Potom zabere koupelnu, protože chce jít dneska do kina. Potom půjdu asi já, protože do kina s ní musím jít taky, ale-“
„Harry!“
Kudrnatý mladík se zarazil a nechápavě se na Louise zadíval. Ten ale jeho pohled neviděl, protože sám oči upíral do desky stolu. Pomalu nadechl na uklidněnou. „To, co se stalo včera…. Se nikdy stát nemělo. Uvědomuješ si vůbec, co jsme udělali?“ překryl si Louis jednou rukou oči.
Židle naproti té, kde seděl Louis, se odsunula, jak si na ni sedl druhý mladík. „Vím, co my dva jsme spolu včera dělali. A nemyslím, že to je něco špatného,“ ozval se do ticha jeho hlas, který opravdu nenesl žádné známky pochybení.
Louis zvedl hlavu a zničeně na chlapce pohlédl. „Harry… Ať už pro tebe ten včerejšek znamenal cokoliv, nemůžeme v tom pokračovat.“
Harry se zatvářil opravdu zklamaně a možná v tom výrazu Louis viděl i kapku zoufalství. „Tak já nevím, mám se s Taylor rozejít? Já to udělám! Jen mi dejte šanci, prosím!“
Starší z dvojice nevěřícně potřásl hlavou. „Kvůli komu v tomhle domě vlastně seš, Harry? Kvůli Taylor nebo kvůli mně.“
„Kvůli vám. Ze začátku to byla Taylor, ale potom jen vy. Já… Mám Taylor jistým způsobem rád, ale jen jako kamarádku.“
„A s kamarádkou spíš?!“
„Vlastně…“
„Panebože!“ vstal Louis prudce ze židle a obešel barový pult, aby mohl do dřezu vylít plný hrneček kávy. Když se poté otočil, znemožnilo mu pohyb mladšího chlapce tělo, které stálo přímo za ním. „Odejdi, Harry!“
„Ne, to po mně nemůžete chtít.“
„Ale to já po tobě chci!“ zatlačil lehce Louis do hrudi před sebou, ale nemělo to cenu. Ačkoliv on sám totiž chodil běhat, svaly na rukou postrádal. Na rozdíl od Harryho, jak se přesvědčil minulou noc. Ten měl svalů po celém těle dostatek.
Kudrnáč se zarazil a Louis měl pocit, že v jeho tváři doslova vidí souboj, jestli má Louise poslechnout nebo ne. Nechápal ale, proč s tím rozhodnutím tak bojoval, protože odpověď přeci byla jasná. Měl by ho poslechnout a odejít. Prozatím.
Harry nakonec lehce potřásl hlavou a pomalu od bruneta přes sebou odstoupil. „Dobře. Půjdu naproti Taylor,“ hlesl tiše, než se otočil a odešel z kuchyně, nechaje tam Louise naprosto zničeného.