7. kapitola
Louis na ni chvíli bez mrknutí hleděl, než pootevřel naprázdno ústa. „Cože?“ vydoloval ze sebe nakonec a lehce zavrtěl v nevěřícném gestu hlavou. To přece nemohla být pravda, co mu tady teď Taylor říkala.
„Harry je gay, tati. A ačkoliv se to bude zdát hodně asi přes čáru, tak… Prostě jsem mu ukázala tvojí fotku, když jsem viděla tuhle starou. Chtěla jsem jen, abys byl šťastný. Když tě Harry uviděl, tak mi nevěřil, že ti je skoro třicet šest a řekl, že vypadáš tak na dvacet sedm nebo dvacet osm. A pak řekl, že se mu líbíš, že seš… Přesně jeho typ. Vím, že je to asi dost uhozený, ale prostě mě jen napadlo, že když i ty jsi vypadal šťastně s klukem,“ poukázala na fotografii stále v Louisových rukou, „že by tě mohl takhle šťastným udělat i Harry. Je to fajn kluk a vlastně můj skoro nejlepší kamarád za poslední dva roky. Tak jsem mu navrhla, jestli by chtěl zkusit na tebe zapůsobit, poznat tě. Jemu totiž není devatenáct, ale dvacet dva, ale to je jedno. Já vím, že i tak je to hodně let mezi vámi, ale prostě mi přijde, že se k sobě docela hodíte. Povahově určitě a na věku přece v dnešní době nezáleží a tak-“
„Moment, Tay. Ty jsi mi dohodila svého kamaráda tím způsobem, že jste dělali, že spolu chodíte?“ zarazil svou dceru Louis a v hlavě mu šrotovala kolečka.
„No… Jo, nevěděla jsem, jak jinak ti ho představit, abys nešílel.“
„A vůbec ti nevadí, že je to tvůj nejlepší kamarád.“
„Ne, je to gay.“
„A že je o skoro čtrnáct let mladší než já.“
„Ne, na věku přece v lásce nezáleží, ne? Tak jsi mě to vždycky učil, když jsem se tě jako menší ptala, pamatuješ?“
Louis se zapřel zády do židle za sebou. Tohle nebylo možné, tohle se mu muselo zdát, jinak opravdu nechápal. Jeho dcera… A Harry…
„Tati? Zlobíš se?“
Louis sebou překvapeně cukl a zaměřil opět svůj modrý pohled na blonďatou dívku před sebou. „Já… Jo, zlobím. A byl bych ti teď docela vděčný, kdyby si sem Harryho vůbec nebrala, ano? Já… Musím si to nějak… srovnat… v hlavě,“ pomalu se zvedl Louis od stolu, popadl svou čokoládu a zmizel na schodišti a následně ve své ložnici.
Zůstal v ní skoro dva dny, než se konečně přišel najíst.
A poté začal fungovat jako vždycky předtím, než mu do života vstoupil právě zelenooký mladík. Bral dlouhé směny v práci, domů chodil vyřízený a vyhladovělý, a protože odehnal Harryho, hladový i zůstával. Žádné jídlo na něho totiž po večerech nečekalo. A se svou dcerou jednal, jako by žádný Harry vlastně neexistoval. Jako by chtěl ukončit jednu kapitolu svého života, zazdít ji a začít znovu.
Možná díky tomu také Taylor pojala podezření, že Harry jejímu otci zalezl pod kůži více, než si on sám byl ochotný připustit…
***
O několik týdnů později…
Louis zrovna vycházel z obchodu s jednou plnou igelitovou taškou a hlavou sklopenou, když do někoho omylem vrazil. Nebo možná i neznámý vrazil do něho, ale to bylo jedno. Každopádně mu taška vypadla z ruky a na zem vypadl kelímek smetany, který se rozprsknul na chodníku.
Brunet zasténal. Zrovna ji koupil a chtěl ji doma použít a teď… Neměl zase nic.
„Já, omlouvám se, nechtěl jsem…“
Louis zvedl hlavu ke známému hlasu a dech se mu zadrhnul v hrdle.
„Pane Tomlinsone,“ vydechl překvapeně Harry. Od té noci, co spolu strávili, se neviděli a Harry se vlastně otci Taylor vyhýbal. Blondýnka mu po svém rozhovoru s otcem volala a požádala ho, aby se u nich radši neukazoval. A poté když spolu byli venku, mu pověděla i o Louisově chování. Jak se vrátil do zajetých kolejí a o nějakým Harry Stylesovi se vůbec nezmínil. Vypadalo to, že tu jednu noc prostě chtěl smazat a nevracet se k ní. A Harry staršího muže rozhodnutí respektoval, i když zpočátku nechtěl. Začalo mu totiž na něm záležet více, než si myslel a bylo těžké ten pocit ignorovat.
Zamiloval se.
„Ahoj Harry,“ nedokázal Louis odtrhnout svůj pohled od pohledného mladíka s rozpuštěnými kudrnatými vlasy. A ty jeho zelené kočičí oči. Byly krásné. Ale jen mu připomněly tu noc. Brunet nasucho polkl.
„J-já… Ještě jednou se omlouvám za tu smetanu. Koupím vám novou!“ počastoval kudrnáč lítostivým pohledem rozlitou bílou tekutinu.
Louis si povzdechl, ale zavrtěl hlavou. „To nemusíš. Koupím ji zítra, až zase půjdu z práce. Teď už je stejně pozdě, jsem unavený, takže bych ji stejně jen uklidil do ledničky a použil o víkendu. Tím se netrap,“ snažil se na mladíka usmát, ale jeho tvář byla jako ztuhlá v křeči. Nechápal, co se to s jeho tělem děje. Myslel si, že se přes tohle období už přenesl.
Nejdříve si nalhával, že prostě mu jen chyběl sex a Harry byl po ruce a navíc přitažlivý a povolný. Sám se mu vlastně nabídl. Poté uznal, že šlo o dočasnou poblázněnost, protože právě nikoho už roky neměl. Že když Harryho nebude vídat, tak se vše spraví. Do dneška si myslel, že už se přes tu poblázněnost přenesl, ale mýlil se. Jen ji zatlačil někam do rohu své mysli a teď ji opět dal možnost vystoupat na povrch.
A z toho plynulo jediné. Musel pryč. Hned.
„Já už budu muset jít, Harry, tak se nezlob,“ nervózně se pousmál a chtěl zelenookého mladíka obejít, když ho zachytila silná ruka za paži.
Harry nechápajíc jednání svého těla zase rychle Louise pustil. „Já, ehm, jenom, že bydlím hned tady a mám doma tu smetanu. Mohl bych ji vám dát. Bylo by to ani ne pět minut, slibuju,“ cítil se Harry opravdu špatně a měl potřebu to Louisovi nějak vynahradit.